50M ZNAK - Nadechnout se
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pokud se vaše polička prohýbá pod tíhou tak kvalitních výlisků, jakými bezesporu jsou „Oracles“, „Paradogma“, „Cobra Verde“ nebo „The Vile Conception“, asi budete mít problém „Obedience“ docenit. V případě, že disponujete alespoň elementárním přehledem o současném evropském death metalu, jistě vám již dávno došlo, že BLOODTRUTH pravděpodobně budou jedním z mnoha spolků, jež poslední dobou vyrůstají na Apeninském poloostrově jako houby po dešti. Pokud zaměříme svoji pozornost do útrob bookletu, náš bystrý zrak bude mít brzy co dočinění se jmény typu Cristiano Trionfera a Francesco Paoli, tedy s dobře známými personami, navěky spjatými s děním v táborech HOUR OF PENANCE a FLESHGOD APOCALYPSE. Další berličkou budiž 16th Cellar Studios, jehož posádka se podílela na záznamech obou výše jmenovaných sestav a dále pak třeba na albech HIDEOUS DIVINITY, INHERIT DISEASE, BEHEADED, UNFATHOMABLE RUINATION a celé řady dalších, převážně death metalových kapel. Perličkou pak je, že v římském sklepení v současné době nahrávají kytary pro svou dlouho očekávanou comebackovou desku i samotní INTERNAL SUFFERING.
Dovolte mi znovu se vrátit k italským death metalovým klenotům poslední doby, dejme tomu třeba k „Paradogma“ nebo k „Oracles“. Obě alba nepostrádají spád ani dramatičnost, dýchá z nich instrumentální obratnost, ale zároveň i jistá dávka spontánnosti a živelnosti. „Obedience“ je oproti tomu mnohem více spoutaná stylovými regulemi, jako by si BLOODTRUTH sedli do studia, s posvátnou úctou otevřeli žánrovou kuchařku, nalistovali první kapitolu (pokud mě paměť neklame, jmenuje se „jak nahrát standardní death metalovou desku“) a pustili se do práce bezvýhradně respektujíce veškerá zde popsaná pravidla a normy.
Výsledkem je tak kvalitativně stabilní kolekce vesměs postrádající výraznější záchytné body, jenž by posluchači přeci jen ulehčily poměrně složitou orientaci v tracklistu. Osobně nemám problém snad jen s otvírákem „Surrounded By Blind Bigots“, titulní kompozicí a dále pak s „Foresworn“ (slyšte vliv BEHEMOTH), v dalších případech bohužel již tak trochu tápu a ani po četných posleších nejsem schopen s jistotou odpovědět, zda-li mi v přehrávači hraje „Throes Of Death“, „Quench Your Thirst“ a nebo dokonce snad „March Of The Fools“. Italové se sice snaží tento nedostatek zmírnit pomocí implementace gregoriánských chorálů (celkem se tak stane rovnou v pěti případech včetně intra „Subvenite“), nicméně ani to příliš nepomáhá. Sbor tučných mnichů mě potěší pouze v závěru „Suppurating Of Deception“, kdy dojde k poměrně zdařilému prolínání chorálů s death metalovými party, v ostatních případech jejich popěvky slouží pouze a jen jako intra k jednotlivým skladbám (navíc se jedná o notoricky známé chorály typu „Agnus Dei“ či „Requiem Aeternam“, které v žánrovém rámci rozhodně neslyšíme poprvé).
Instrumentálně je „Obedience“ obstojně zvládnutou deskou, nezapře slušné technické záblesky (opět „Surrounded By Blind Bigots“ a závěrečná titulní skladba), ale zároveň i hluchá místa, a to zejména ve středních a pomalých tempech. Schválně se zaměřte na pomalejší pasáže v „Coerced To Serve“ nebo ke konci „Quench Your Thirst“, kde Stefano Rossi Ciucci předvádí klasickou šestistrunnou údržbu. Pochvalu si naopak zaslouží vokalista Luigi Valenti, jenž vládne dostatečně hlubokým growlem, avšak i s tímto vkladem dokáže poměrně srozumitelně frázovat.
Závěrem konstatuji, že BLOODTRUTH zvládli evropskou i USBDM látku se ctí a nahráli sice slušnou, leč v žádném případě ne originální či snad dokonce rovnou revoluční desku. Vlastně pořád tak trochu nerozumím, proč právě tuhle kapelu draftovali do svých řad zrovna Unique Leader Records. Není však všem dnům konec, samozřejmě není vyloučeno, že oprávněnost nominace do prestižní americké stáje dokážou BLOODTRUTH při nejbližší příležitosti přeci jen obhájit. Dejme jim tedy zatím čas.
BLOODTRUTH zvládli evropskou i USBDM látku se ctí a nahráli sice slušnou, leč v žádném případě ne originální či snad dokonce rovnou revoluční desku. Vlastně pořád tak trochu nerozumím, proč právě tuhle kapelu draftovali do svých řad zrovna Unique Leader Records.
6,5 / 10
Luigi Valenti
- zpěv
Stefano Rossi Ciucci
- kytara
Riccardo Rogari
- baskytara
Giacomo Torti
- bicí
1. Subvenite
2. Surrounded By Blind Bigots
3. Throes Of Death
4. Suppurating Of Deception
5. Coerced To Serve
6. Quench Your Thirst
7. Summoning The Heretics
8. Foresworn
9. March Of The Fools
10. Obedience
Obedience (2014)
Summoning Of The Heretics (single) (2012)
Promo 2012 (demo) (2012)
Vydáno: 2014
Vydavatel: Unique Leader Records
Stopáž: 33:18
Produkce: Francesco Paoli & Cristiano Trionfera
Studio: Sonic Hammer Studios
Mix & Mastering: Stefano Morabito (16th Cellars Studios )
Coverart: Colin Marks
-bez slovního hodnocení-
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.